Vodoznak

Vodoznak je nejstarším a nejspolehlivějším ochranným prvkem. Pojďme se na něj podívat trochu blíže.

Když nastavíte bankovku proti světlu, objeví se Vám nejčastěji v její nepotištěné části obrazec v podobě vodoznaku. Je důležité si uvědomit, že tento ochranný prvek není žádnou kresbou. Je to přímo vlastnost bankovkového papíru.

Vzniká v momentě, kdy je kašovitá papírová hmota formována na sítu. Některé části síta jsou vyvýšené a v těchto partiích se usadí méně hmoty. Po zaschnutí je na tomto místě obrazec světlejší, protože slabší vrstvou projde více světla. Na sítu mohou být také prohlubně. Logicky se pak do nich dostane více papírové hmoty, která po zaschnutí propouští světla méně.

Papírny při výrobě bankovek často obě možnosti kombinují, čímž na platidlech docílí plastických obrazců. Stačí se pozorně podívat například na českou dvoutisícikorunu. Mně osobně přijde, jako by rty Emy Destinové vystupovaly nad povrch bankovky. 

Vodoznak najdeme na všech českých i euro bankovkách. Naproti tomu na americké dolary byl tento ochranný prvek přidaný až v roce 1996. Neplatí to ale pro jednodolarovku, která se od roku 1928 příliš nezměnila.

Kontrolou vodoznaku by měla začít každá prohlídka přijímané bankovky. Padělatelé se pochopitelně snaží vyvolat dojem, že se na jejich falzifikátech vodoznak nachází. V evropských poměrech ale nikdy nedisponují pravým bankovkovým papírem, proto si dopomáhají pouhým natištěním.

Tento tisk pak často (bohužel ne vždy) dokáže odhalit UV lampa, kde se vodoznak vykreslí v tmavé barvě. Pravý vodoznak na UV světlo nereaguje. Ve spoustě případů ale stačí pouhé oko, abyste padělek bezpečně odhalili.